Šelest podzimu

Stojím,
čekám na větrnné řádky,
co vanou odjinud.

Zachytím pohled,
dotek patřící stříbrnným křídlům,
ukrytým ve tmě.

Vidí let,
a pád zkroušeného ptáka,
co šelestí křídly naprázdno.

Kráčím dál,
ač nevidím konec lávky,
stáčící se směrem zpět.

Naprázdno sleduji,
všemocnou oblohu z vln,
do které spadlo pírko podzimu.